Okapi
Okapi (Okapia johnstoni) je nejbližší příbuzný žiraf. Jeho přirozeným prostředím jsou deštné pralesy okolo řeky Kongo v severovýchodní části Demokratické republiky Kongo. Byl znám jen domorodcům až do roku 1901, díky této zvláštnosti si ho za svůj emblém vybrala mezinárodní kryptozoologická společnost.
Okapi mají tmavá těla s výraznými bílými pruhy na zadních nohou. Tvar těla je podobný žirafímu až na to, že okapi mají mnohem kratší krk. Oba druhy mají velmi dlouhý (okolo 45 cm), flexibilní, modrý jazyk kterým česají listí a poupátka ze stromů. Jazyk okapi je dost dlouhý na to, aby si jím umyl oční víčka a vyčistil uši, je to jediný savec schopný olíznout si vlastní uši. Samci mají malé, kůží pokryté růžky.
Okapi jsou 2 až 2,5 metru dlouhé a 1,5 až 2 metry vysoké v kohoutku. Váží mezi 200 a 250 kilogramy.
Kromě poupat a listí jedí okapi ještě trávu, ovoce, houby a kapradí.
Okapi jsou převážně noční tvorové žijící samotářský život, schazející se pouze kvůli rozmnožování. Matka rodí maximálně jedno mládě. Novorozeně váží okolo 16 kg, březost trvá 421 až 457 dní. Mládě je kojeno matkou až 10 měsíců a dosahuje dospělosti mezi čtvrtým a pátým rokem života.
Sice nejsou označeni jako ohrožený druh, přesto jsou však omezováni ničením jejich obytného prostoru a pytlačením.
Druhové jméno (johnstoni) pochází od cestovatele Sira Harryho Johnstona, který vedl expedici do pralesa Ituri, při které se poprvé povedlo odchytit živý exemplář okapi. Okapi je také posledním pozůstatkem třetihorných žiraf. Kvůli tomu je typická živoucí fosílie.
Antilopa Derbyho
(Taurotragus derbianus Gray,1847)
Výskyt
Senegal, Súdán a Středoafrická republika. Travnaté a lesnaté savany i horské oblasti až do výšky 4500 m.
Fyzický popis
Antilopa Derbyho je největší antilopa na světě. Samci jsou výrazně větší než samice a mají větší šroubovité rohy. Jsou také výrazněji zbarveni. Srst je krátká. Na hlavě je černý pruh od čenichu po začátek čela. Kolem pysků jsou bílé skvrny. Zbarvení těla je od pískové po rezavěhnědou s 8-14 příčnými bílými proužky od kohoutku po konec těla. Výrazně vystouplý kohoutek a krk je lemován krátkou tmavou hřívou. Na krku velká černá skvrna a velký, černě lemovaný kožní lalok. Černý pruh vedoucí po páteři od kohoutku až po kořen ocasu, má i na spodní straně břicha. Ocas je zespodu bílý a je zakončen střapcem. Nad kopýtky jsou černobílé skvrny, které má i na zadní straně předních nohou.
Chování
Jsou společenská zvířata a vytváří stáda až 25 zvířat.
Potrava
Spásá různé druhy trav, listí a výhonky větví. Někdy svými dlouhými rohy lámou větve, aby se dostaly k listům.
Rozmnožování
Samice rodí po 8-9 měsíční březosti 1 mládě. Odstavuje ho asi ve 4-6 měsících.
Ohrožení a ochrana
Je zapsána na červeném seznamu IUCN v kategorii: nižší riziko ohrožení - LOWER RISK (LR), stupeň (nt).
Antilopa losí
(Taurotragus oryx Pallas, 1766)
Výskyt
Jižní a východní Afrika. Stromové a křovinaté savany, lesy i horské oblasti až do výšky přes 4000m.
Fyzický popis
Antilopa losí je velké a mohutné zvíře. Má vystouplý hrbol na kohoutku a samci jsou větší než samice. Dlouhé a šroubovité rohy mají obě pohlaví, samci je mají delší a mohutnější. Na krku mají velký kožní lalok. Srst je krátká a zbarvení těla je od pískové až po rezavěhnědou nebo i modravě šedou. Na hlavě má hnědočernou čupřinu. Obě pohlaví mají 2-15 příčných pruhů od kohoutku až po konec těla. Krátká hříva na kohoutku a krku je tmavě hnědá a tmavý pruh pokračuje až po kořen ocasu a je i na spodní straně těla. Nad kopýtky jsou černobílé skvrny, které jsou i na zadní straně předních nohou. Ocas je zakončen černohnědým střapcem. Jejich organismus umožňuje zvýšení tělesné teploty až o 7 ºC a zabraňuje tak ztrátě vody pocením.
Chování
Antilopa losí vytváří stáda o 25 i více kusech. V období sucha mohou mít stáda i přes 1000 kusů. Migrují na větším území a hledají místa s lepší potravou. Při této činnosti stádo vede stará samice. Staří samci jsou většinou samotáři. Jsou velmi pohyblivé a i při své velikosti dokáže tato antilopa přeskočit i 2m překážku. Jako většina antilop běží mimochodným krokem a jsou velmi plaché. Byly ochočeny a chovají se na farmách jako domácí skot pro maso, mléko i kůži.
Potrava
Spásá různou vegetaci v křovinatých i travnatých oblastech. Trávu a listy trhají pysky a různé plody a cibulky vyhrabávají kopyty.
Rozmnožování
Období rozmnožování se liší podle oblasti výskytu a začíná většinou od prosince do ledna. Říjné samice se většinou spojují do malých stád a snaží se přilákat pozornost samců. Jen dominantní býk má právo na páření a samci mezi sebou v tomto období bojují. Samice rodí po 8-9 měsíční březosti 1 mládě, které po několik dní po porodu ukrývá v husté vegetaci. Odstaveno bývá ve věku 4-6 měsíců. Mláďata se sdružují se svými vrstevníky.
Ohrožení a ochrana
Je zapsána na červeném seznamu IUCN v kategorii: nižší riziko ohrožení - LOWER RISK (LR), stupeň(cd). Dříve tvořily početná stáda. Následkem trofejního lovu a úbytkem přirozeného prostředí a také nemocemi, které roznáší skot, se jejich stavy citelně snížily.
